Vůně čerstvě namleté kávy. Třpyt sněhu na horách. A perník, který v sobě nese příběh celého regionu. Zveme vás do Frýdlantu – do kavárny, kterou na první pohled nepřehlédnete. Hostem je Kateřina Hradilová, majitelka a duše Kavárny Vločka. Místo, kde se propojují tradice Jizerských hor, poctivé suroviny a odvaha jít vlastní cestou.
Kavárna jako návrat k přirozenosti
Kavárna Vločka nevznikla jako další „hezký podnik s dortíky“. Vznikla z potřeby dělat věci jinak.
Kateřina původně působila v Novém Městě pod Smrkem, ale postupně cítila, že chce víc – víc svobody, víc autenticity, víc návratu ke kořenům. Inspirovala se přirozenou stravou, rytmem roku, tradicemi předků i tím, jak se dřív jedlo a žilo.
V rozhovoru otevřeně mluví o tom, že podnikání v gastru není romantika z Instagramu. Je to dřina, hledání vlastní cesty a často i nutnost dělat kompromisy mezi ideálem a realitou menšího města.
Od dobré kávy k vlastní výrobě
Základ byl jasný: dobrá káva. Taková, která ve Frýdlantu chyběla.
Jenže když chcete dělat věci po svém – bez velkých korporátních dodavatelů – znamená to investovat do vlastního vybavení, vlastních surovin a budovat všechno od nuly.
Postupně se přidala kuchyň, vlastní pečení a spolupráce s lokálními dodavateli. V kavárně dnes najdete snídaně podle rytmu roku, sezónní dezerty, domácí marmelády, ale také produkty dalších regionálních výrobců.
A právě tohle propojení lidí a míst je jednou z nejsilnějších deviz podnikatelské vize Kateřiny Hradilové.
Příběh perníku, který neměl zmizet
Na výletech rádi ochutnáváme lokální produkty a stejně to vždycky měla i Kateřina. Tak se v Krkonoších seznámila s tamním legendárním perníkem Pumprinkl. Jenže se dozvěděla, že původní výrobce tradičního krkonošského perníku končí a rozhodla se recept odkoupit. Ne z kalkulu, ale ze srdce. Chtěla, aby výrobek s kořeny v horách nezmizel.
Recept zachovala, ale upravila kvalitu surovin – bez fosfátových kypřidel, s bio třtinovým cukrem, lepší moukou i poctivými povidly. Postupně tak vznikly dvě varianty: krkonošská a jizerská.
Krkonoše a Jizerky přitom nevnímá jako konkurenty, ale jako sourozence. Ostatně patronem Krkonoš je Krakonoš – a Jizerské hory s vílou Izerínou podle ní mohou být jeho sestrou.
V podcastu uslyšíte i příběh o tom, jak se z původního nadšení stala tvrdá podnikatelská realita: vyšší kvalita znamenala vyšší cenu – a bylo nutné znovu hledat odběratele. Přesto nelituje.
Sen o vlastních sadech
Velkým tématem je i budoucnost. Kateřina sní o vlastních ovocných sadech – o certifikované zahradě, kde by si kavárna mohla pěstovat část surovin sama.
Už dnes zachraňuje staré odrůdy stromů, vaří vlastní marmelády a v létě tráví hodiny sběrem ovoce. Zároveň ale realisticky mluví o tom, jak náročné je všechno zvládnout – provoz kavárny, výrobu, sezónní špičky i tým lidí.
Zazní i úvaha o komunitním sadu ve spolupráci s obcí. Protože odpovědnost za krajinu by neměla ležet jen na jednom člověku.
Pokud vás zajímá, jak se buduje kavárna s jasným názorem, proč není jednoduché držet kvalitu v malém městě a proč je Vločka právě Vločka, pusťte si nový díl podcastu Hlavou, srdcem a rukama.
