Podzimní a zimní období je naplno tady a s posunem času přicházejí i dlouhé večery. Pro mnoho z nás není jednoduché zvyknout si na tmu, která padá tak brzy. Možná ale stačí změnit úhel pohledu — když už je všude kolem tma, proč si ji neproměnit v něco příjemného?
Tma nám totiž dovolí naplno ocenit světlo. A jen málo věcí dokáže vykouzlit tak útulnou atmosféru jako jemné světlo svíčky. V dnešní době existuje nepřeberné množství druhů svíček, vůní i materiálů, takže orientovat se v nabídce může být trochu oříšek. Pojďme se na to spolu podívat a třeba si najdete svou novou oblíbenou.
Dnes stačí otočit vypínačem a máme světlo. Ale po většinu lidských dějin to tak snadné nebylo. Oheň byl zázrak — přítel, který zahřál, ochránil a rozjasnil temnotu. A cesta od prvního ohně k jemně třpytivému světlu svíčky je fascinující příběh lidské chytrosti, trpělivosti i touhy po domácím teple a útulnu.
Archeologické nálezy ukazují, že lidé ovládli oheň před více než 400 000 lety. Oheň byl nejdřív divoký a tajemný — získaný z přírody a opatrovaný jako posvátnost. Světlo ohně znamenalo bezpečí před predátory a možnost být aktivní i po setmění. Postupně se z ohniště stal i společenský prostor — dodnes říkáme „sejdeme se u ohně“. V temných časech byl plamen nejen praktickým nástrojem, ale také symbolem života, naděje a rodiny.
Od loučí k olejovým lampám
První „přenositelná světla“ nebyly svíčky. Lidé používali pryskyřicí napuštěné dřevěné louče, tkaninu namočenou v živočišném tuku a olejové lampy z hlíny nebo kamene, spalující zvířecí tuk či olivový olej. Tyto primitivní lampy hřály, voněly po kouři a tuku… a často i dost čoudily. Přesto byly revolucí. Najednou nebyly světlo a teplo omezené jen na místo ohniště — dalo se přenášet, rozsvítit tam, kde je potřeba, vytvořit „koutek světla“.
Svíčka, jak ji známe dnes — knot obklopený pevnou hořlavou hmotou — vznikla nezávisle na více místech světa. Starověké civilizace využívali materiál podle toho, co v jejich oblasti bylo typické. Ve starověkém Egyptě to byla stébla papyru namočená v tuku, severské národy využívaly tuk v velryb nebo tuleňů. První využití včelího vosku se připisuje starověkému Římu. Výhodou byl čistý plamen a místo zápachu jemná vůně. Takové svíčky byly ale ještě dlouho jen pro bohaté a pro využití v chrámech. Domácnosti napříč kontinenty se dlouho musely spokojit s olejovými lampičkami a lojovými svícemi.
Průmyslová revoluce a parafín
Velký zlom nastal v 19. století. S rozvojem rafinace ropy a uhlí se objevil parafínový vosk — čistý, cenově dostupný, snadno zpracovatelný. Svíčky najednou nebyly luxus, ale běžný domácí předmět. V té době se také zdokonalily knoty — místo jednoduchých pruhů vláken začaly být pletené knoty, které hoří stabilněji.
A i když elektřina ve 20. století svíčky odsunula z role praktického zdroje světla, nezmizely — jen změnily význam.
Není vosk jako vosk
Svíčka je výrobek, který má dvě základní komponenty podle kterých můžeme hodnotit jejich kvalitu. Samotný hořlavý materiál a knot, který obklopuje. Někteří výrobci v rámci svých kampaní vyzdvihují rostlinné vosky jako je sojový nebo palmový nad tradiční parafín. Studie ale ukazují, že co se týče emisí některých látek, mají různé vosky včetně parafínu podobné výsledky. Hlavní problém není vosk sám, ale kvalita dalších přidaných látek jako jsou pigmenty, aditiva, barvy a vůně. V kombinaci s kvalitou použitého vosku a knotu jde pak o celkovou kombinaci faktorů, které ovlivňují kvalitu samotné svíčky. Pojďme se tedy na nejčastěji používané druhy vosků podívat.
Parafín je přímým vedlejším produktem rafinace ropy či uhlí, tedy z neobnovitelných zdrojů. Při kvalitní rafinaci se jedná bezpečný materiál pro domácí využití, nebyla prokázána jeho škodlivost na organismus.
Sójový vosk je hmota zpracovaná ze sójového oleje, má tedy rostlinný základ považovaný za obnovitelný zdroj. Pro svou měkkost ale není vhodný pro samostatně stojící svíčky. Problematická může být také otázka pěstování sóji. V Brazílii, což je největší světový producent a vývozce sóji, je považováno pěstování sóji za příčinu kácení deštných pralesů.
Palmový vosk je produkt z palmového oleje. Podobně jako u sóji, jde sice o obnovitelný zdroj, u neověřených producentů je ale problematická otázka udržitelnosti produkce.
Včelí vosk je přírodní vosk, který produkují včely pro stavbu pláství. Je také považován za obnovitelnou surovinu, jenom není vhodný pro ty, co preferují veganské suroviny.
Vosk se vyrábí i z dalších materiálů jako kokosový nebo řepkový olej, ty ale zatím nejsou tak rozšířené.
Ať už si zvolíte nejrozšířenější parafín nebo dáte přednost obnovitelným rostlinným materiálům, je třeba pamatovat na to, že vše se dá vyrobit s důrazem na kvalitu a čistotu suroviny, nebo zkrátka s nižším ohledem na kvalitu za možná přístupnější cenu.
Pokud už jste si udělali jasno ve výběru materiálu svíčky, neznamená to, že máte vyhráno. Je tu celá řada dalších kritérií, které můžete brát v úvahu. Jak už ale bylo řečeno výše, na prvním místě by ale vždy měla být kvalita. U malých regionálních značek máte snazší možnost ověření – není nic jednoduššího, než se jich přímo zeptat. Většina z nich své zdroje rovnou u výrobků uvádí. Jejich produkce není masová, důraz je kladen na ruční výrobu a kontrolu kvality od suroviny, přes proces výroby až po komunikaci se zákazníkem.
Jak tedy zúžit další kolo výběru?
Klasické sloupové svíčky (pillar)
Samostatně stojící svíčky bez nádoby se hodí na slavnostní stoly, dekorace, oltáříky i sezónní aranžmá. Důležitá je kvalitní nehořlavá podložka nebo svícen správné velikosti. Podle druhu vosku mohou mít velmi zajímavý způsob vyhořívání. I podle toho poznáte kvalitu vosku. Vysoce kvalitní parafín používá značka Ateliér Via a jejich svíce vyhořívají magickým efektem andělských křídel. Kvalita svíček je založena na pečlivém výběru všech materiálů, na dlouholetých zkušenostech i řemeslné zručnosti, která je pro výrobu těchto svíček nezbytná. Odměnou je svíce s mimořádně dlouhou dobou hoření, vysokou svítivostí v celém tvaru, mramorovou strukturou a díky zajímavému vyhořívání do tvaru křídel či ledových krajek se svíčka může stát trvalou ozdobou interiéru.
Svíčky v nádobě
Protože sojový vosk nedrží samostatně tvar sloupu, využívá se často právě pro svíčky v nádobě. Ta je sama o sobě dekoračním prvkem a po vyhoření vosku nachází druhý život jako hrneček nebo dóza na poklady. Malým dárkem třeba pro kolegyně k blížícím se vánocům by mohla být svíčka v dóze s víčkem ve tvaru srdce z produkce levandulové farmy Levandulovna. V Raspenavě si sami levanduli pěstují, destilují a vyrábějí různé oleje, mýdla a právě voňavé svíčky. Zavítat tam ale můžete i na levandulové sušenky, limonádu a projít se mezí řádky fialových krásek, různých druhů levandule.
Svíčky z včelího vosku
Pro někoho nudná klasika, pro jiného symbol vánoc s typickou medovou vůní a teple žlotohnědou barvou. U svíček z včelího vosku koupených přímo od místního medaře máte jistotu původu materiálu. Včelí vosk umožňuje lití do forem a tak v nabídce najdete často svíčky ve tvaru různých sošek – zvířátek, andělů, květin. V dílně regionální značky Medová královna tvoří ale i originální svíčky barvené přírodním pigmentem do černa či šedohněda. O jemnou vůni medu se tak nemusí ochudit ani vyznavači minimalismu a moderního designu.
Plovoucí svíčky
Svíčky určené k umístění na vodní hladinu známe především z vánočních tradic, ale stále častěji nacházejí svou roli i při různých relaxačních rituálech. Nepřeberné množství tvarů a barev plovoucích svíček najdete v nabídce regionální značky Svíčky z Českého ráje. Vedle plovoucích hvězdiček, stromečků i květin nabízí i tradiční svíčky ve skořápce od vlašského ořechu.
Svíčky se zvláštním účelem
Díky svým vlastnostem je vosk (ať už parafín, nebo některý přírodní) možné barvit, různě tvarovat a zdobit. Svíce tak svou barvou může vyjadřovat určité období nebo záměr jako třeba čakrové svíce laděné do sedmi barev čaker. Mohou je zdobit různé afirmační nápisy, přání k narozeninám nebo třeba poděkování paní učitelce na konci školního roku. Neuvěřitelný výběr a také možnost nechat si svíci ozdobit nápisem podle zákazníkova přání nabízí Svíčky z Českého ráje. Afirmační svíce najdete i v nabídce Ateliéru Via.
Novinkou na trhu jsou masážní svíčky. Do jejich výroby se pustila Mýdlárna Koukol, která obhospodařuje louky kolem Volfartic na Českolipsku a na nich sbírá voňavé a léčivé byliny. Jejich masážní svíce obsahuje směs ingrediencí, jako je bambucké máslo, kokosový olej, mandlový olej a sójový vosk. Po zapálení a rozehřátí se svíčka promění na emulzi, kterou můžete nalít na tělo a užít si nezapomenutelnou masáž.
Z obyčejného ohně se stal společník celé lidské historie. Svíčka je malý zázrak: tichý plamen, který nese kus tisíciletého příběhu lidství.
Možná právě proto nám dnes připadá tak výjimečná. V době obrazovek a umělého světla přináší něco velmi lidského. Teplo. Klid. Chvíli zastavení.
Ať už je z včelího vosku, rostlinného oleje nebo moderního vosku — svíčka je symbolem domova, péče a světla v tmavém čase. A když si ji zapálíme, dotýkáme se tradice dlouhé jako samotné dějiny člověka.
